Pýchavka obrovská

Pýchavka obrovská (langermannia gigantea) je výtčná jedlá houba. Kulovité plodnice mají průměr od 10 cm, známé jsou i nálezy kusů o průměru větším než půl metru. Pokožka bílá, hladká, u starších plodnic žloutne a někdy se odlupuje. Mladé plodnice jsou zcela vyplněné pevnou výtrusonosnou hmotou, u starších se rozpadá na vatovité chuchvalce. Roste od června do září, hlavně po vydatných deštích, na trávě, nejčastěji na loukách, pastvinách, na zahradách, poěrně běžně to bývá podél nějakého křoví. Má příjemnou chuť i vůni, nejčastější užití bývá nakrájení na plátky a smažení jako řízky v trojobalu, ale jde i sušit, mrazit, určitě by šla i zavařovat (nakrájená na kostičky, ve směsi jiných hub). Výhodou pýchavky obrovské je nemožnost záměny s jakoukoliv jedovatou houbou, nic podobného prostě neexistuje.Vzpomínám jak kdysi našel soused na chalupě 6 kusů jako fotbalové míče. Nadělal řízky a teprve pak se ukázalo, že je nesní ani celé přítomné oszenstvo vesnice.

Klouzek sličný

Klouzek sličný (boletus grevillei) je výbornou lesní jedlou houbou. Klobouk o průměru 4-12 centimetrů (obvykle ale 5-6) je oranžový až cihlový, poměrně masivní, naspodu žluté rourky. Třeň je dlouhý 4-10 cm, tlustý, žlotuhnědý s tmavšími žilkami, je na něm zřetelný zbytek prstence. Dužnina klobouku na řezu jasně žlutá, na řezu slabě zelenající. Roste v lesích, vždy poblíž modřínu v době od června do listopadu. Poměrně dobrým poznávacím znamením je, že za vlhka je klouzek opravdu velmi kluzký na omak. Nemá žádný jedovatý protějšek, lze zaměnit jen za odlišné (též jedlé) klouzky. (ps, je výborný do smaženice)

Pečárka Zahradní

Pečárka zahradní (agaricus hortensis) je poměrně veliká jedlá houba. Na spodní straně krémovitě či  hnědavě zbarveného klobouku o průměru 6-15 cm má zpočátku narůžovělé, později hnědé lupeny o výšce přibližně centimetr. Klobouk je polokulovitý, později jen vyklenutý. Třeň je tlustý,  bělavý, plný, na spodní straně obvykle ztluštělý s poměrně výrazným prstencem. Dužnina smetanové barvy je pevná, příjemné vůně i chuti, klobouk bývá lehce rozpraskaný. Roste od června do října na zahradách, v sadech, na kompostech a jiných pohnojených místech. Je to asi nejvýznamnější z jedlých hub, hojně pěstovaná uměle. Nicméně z přírody chutná podstatně lépe.

Třepenitka Maková


Třepenitka maková (Hypholoma capnoides) je pomenší lupenitá houba rostoucí převážně v jehličnatých lesích na borových či smrkových pařezech. Klobouk o průměru 2-6 cm je sírově i okrově žlutý, lupeny jsou zpočátku světlé, postupně tmavnou do šeda. Třeň je proměnlivě dlouhý (až 10 cm) je obvykle zprohýbaný a je dutý. Roste v trsech, teoreticky po celý rok, obvykle však spíše na jaře a pak od září až do prosince. Sbírají se hlavně klobouky, třeně jsou poměrně tuhé. Je podobná jedovaté třepenitce svazčité, ta však má lupeny více do žluta.

Klouzek sličný


Klouzek sličný (Suillus gravillei) je výbornou jedlou houbou s všestranným kuchyňským použitím. Ruku na srdce, nikdo nehledá houby kvůli kráse, ale k jídlu. Klouzek roste v období od června do listopadu, prakticky ve všech lesích, avšak vždy pod modříny. Má žlutooranžový vyklenutý klobouk o průměru cca 40-120 mm, obvykle však spíše těch 40-50. Třeň je masitý poměrně krátký. Jak již název sám naznačuje, klobouk je na dotek kluzký. Jde o houbu rourkatou, a tudíž má na spodu klobouku rourky, nikoliv lupeny. Záměna za podobnou jedovatou houbu neexistuje, prostě žádná příliš podobná není. Jak již bylo řečeno, klouzek je výborný prakticky na všechny způsoby, nicméně asi nejznámější je jeho použití k nakládání do sladkokyselého nálevu. (mňam)

Lesní nebo pěstované

Jaký je rozdíl mezi "pravými" lesními houbami, oproti těm pěstovaným? V praxi skoro nulový, ba dokonce ty pěstěné bývají lepší kvality, protože jsou pěstěné za optimálních podmínek, neprší na ně, slimáci je neožerou, těžké kovy by neměly obsahovat. Respektive pokud jsou pěstované na čistém podkladu, tak k nim nemají vůbec kde a jak přijít. Ostatně, už dlouho mě zajímá odzkoušet si, jak je to přesně s pěstovanou hlívou ústřičnou. Protože obecný návod říká, že je potřeba mít dřevěný pařez či prostě špalek, ten se naočkuje a nechá tak rok prorůstat. Ale přece to musí jít i rychleji, kdyby člověk očkoval buď pytel s pilinami, nebo nějakou štěpkou o kouscích o velikosti maximálně centimetr nebo dva. Přece není možné, aby profesionální pěstírny hub měly obří sklad, kde by rok či dva prorůstalo pár tisíc kubíků dřeva že?

Václavka obecná


Václavka obecná (Armillariella mellea) je jedlou houbou, nalézanou na podzim na našem území značně hojně. Její jméno je odvozenu od toho, že roste na podzim, obvykle právě okolo svátku svatého Václava. Na druhou stranu, tuto dřevokaznou houbu rozhodně nechcete mít nikde poblíž vaší zahrady, protože je opravdu výkonným parazitem, a je schopná proměnit stromy v mrtvý les porostlý houbami. Má obvykle medovou barvu, klobouk má v průměru až 15 cm, v mládí kulovitý, později až zcela plochý. Třeň je ve tvaru i délce značně proměnlivý. Zvláštností václavek je, že skoro vždy rostou ve větším trsu, není divné najít celý košík václavek na jednom místě. Na druhou stranu, václavkami právě pro jejich častý výskyt někteří houbaři opovrhují. Je vhodná spíše do vaření, případně ve směsi hub, nežli samotná. Doporučuje se před použitím krátce spařit a konzumovat jen klobouky, některým lidem se dělá ze tření špatně, protože jsou značně tuhé.